Jak kaňon Studlagil vznikl a proč zůstal skrytý
Sloupy ve Stuðlagilu jsou staré, výhled na ně je ale nový. Ať ho píšete Stuðlagil, nebo prostě Studlagil, kaňon ležel pod vysokou kalnou řekou, dokud přehrada proti proudu neodvedla velkou část vody. Tenhle průvodce sleduje příběh od chladnoucí lávy po přehradu a fotografii, která místo proslavila.
Láva, která při chladnutí popraskala
Stěny kaňonu tvoří čedič, uložený v mocných lávových proudech. Láva, která se nahromadí v silné vrstvě, chladne pomalu a při chladnutí se smršťuje. Smršťování trhá horninu podél puklin, které se stýkají v poměrně pravidelných úhlech, a v mocném proudu se tyto pukliny propojí do dlouhých sloupů, z nichž mnohé jsou při pohledu shora šestiboké. Geologové tomu říkají sloupcová odlučnost a Island, postavený z velké části z lávy, ji ukazuje na mnoha místech, od Svartifossu na jihu po skalní stěnu Gerðuberg u silnice (jak si Stuðlagil stojí vedle nich). Ve Stuðlagilu nabídky uvádějí nejvyšší sloupy až zhruba 30 m.
Proč některé sloupy stojí rovně a jiné tvoří vějíře
Pukliny rostou dovnitř od toho povrchu, který ztrácí teplo, takže sloupy nakonec stojí kolmo k němu. Kde proud chladl rovnoměrně shora i zdola, stojí svisle jako varhanní píšťaly. Kde láva ztrácela teplo i do stran, ohýbají se a rozbíhají do vějířů. Podél soutěsky jsou vidět oba druhy, někdy na stejném úseku stěny, a na stezce po východním břehu padá malý vodopád Stuðlafoss jejich rámem ještě předtím, než dojdete na dno kaňonu.
Navrch kalná řeka
Po většinu své historie nesla soutěska plnou sílu řeky Jökulsá á Dal, místně zvané Jökla. Napájená tající vodou z ledovce Vatnajökull byla nejdelší řekou východního Islandu a před stavbou přehrad měřila od ledovce k moři asi 150 km. Tekla vysoká a hnědá údolím Jökuldalur a podle jednoho odhadu nesla k pobřeží asi 120 tun sedimentu za hodinu. V takové vodě zůstávaly spodní stěny kaňonu ponořené a to, co se zvedalo nad hladinu, přitahovalo jen málo pozornosti.
Přehrada, která snížila hladinu
Změna přišla proti proudu. Největší islandská elektrárna, vodní elektrárna Kárahnjúkar, byla dokončena v roce 2009, aby napájela hliníkárnu. Její přehrady na Jökle zadržují nádrž Hálslón a velká část vody je odváděna na východ do Lagarfljótu, místo aby tekla starým údolím. Pod přehradami teď řeka nese kaňonem zhruba 95 krychlových metrů za sekundu místo dřívějších asi 205.
S méně než polovinou vody řeka klesla a vyčistila se. Zhruba mezi lety 2006 a 2009 se sloupy objevily podél obou břehů, až dolů k hladině.
Pojmenovaný a slavný od roku 2016
Ani tehdy o něm skoro nikdo mimo údolí nevěděl. To se změnilo v roce 2016, kdy islandský fotograf a cestovatelský autor soutěsku vyfotil, dal jí jméno Stuðlagil (ze slov stuðlar, čedičové sloupy, a gil, soutěska) a napsal o ní první článek. Příběh se rozšířil, když o něm psal palubní časopis jedné letecké společnosti, a návštěvníci přišli za ním. Farmáři, kterým pozemky patří, dnes provozují parkoviště a stezky, na západním břehu u Grundu a na východním u Klaustursel. Majitelé pozemků vybírají poplatek za parkování na obou stranách, tak si jeho výši ověřte na místě.
Proč řeka mění barvu
Přehrada vysvětluje i vodu. Většinu roku dostává kaňon menší a čistší průtok, který je modrozelený. Koncem léta, obvykle zhruba od srpna, se Hálslón naplní a přeteče a starým korytem se zase valí kalná šedohnědá ledovcová voda, která ve většině let drží řeku vysoko až do podzimu. Tanni Travel i Marina Travel uvádějí, že barva se podle sezóny a podmínek mění od tyrkysové po šedou, takže modrou vám nikdo slíbit nemůže. Článek kdy je řeka tyrkysová z toho dělá kalendář.
Objev, který něco stál
Ne každý tenhle příběh oslavuje. Hálslón zaplavila kus divočiny na vysočině i s vodopády, jako byl Töfrafoss, a o projektu se na Islandu vedly ostré spory. Kaňon se proto někdy označuje za náhodný objev, kdy se jedna krajina ztratila na vysočině a jiná se odkryla po proudu. Návštěvníci, kteří přijíždějí kvůli sloupům, se v jistém smyslu dívají na vedlejší účinek zásobování hliníkárny elektřinou. Výhled to nekazí, ale kaňon je díky tomu podivuhodnějším místem, než fotky naznačují.
Skála zblízka
Geologie se nejlépe čte zdola. Na východním břehu vede stezka dlouhá asi 2,5 km každým směrem kolem Stuðlafossu až na dno kaňonu, kde se sloupy zvedají nad vámi. Tuhle procházku mají v programu jen túra kaňonem s lázněmi Vök Baths od Tanni Travel, od ~362 €, a túra téhož provozovatele v malé skupině, od ~292 €. Ze západního břehu u Grundu vedou schody na plošiny s výhledem dolů na sloupy a Saga Travel, od ~205 €, tráví čas u kaňonu právě tam. Plošiny na západním břehu využívá i Tanniho Stuðlagil expres, který přidává Vök Baths za ~288 €, a to je jeho háček, protože k řece nikdy nesejde a zatím má jen pár recenzí.
Dvě hodiny se sloupy, jen pro vaši skupinu
Soukromý výlet Marina Travel odjíždí z přístavu zhruba v 8:30 asi na 5 hodin, se zhruba 2 hodinami ve Stuðlagilu na procházku po značených stezkách mezi vyhlídkami a s místním řidičem a průvodcem v jedné osobě. Cena od ~1 045 € platí pro celou skupinu a zrušení je zdarma až 24 hodin předem.
Soukromé auto Marina Travel dává asi dvě hodiny mezi sloupy za ~1 045 € rozpočítaných na vaši skupinu; jeho nabídka žádný břeh neuvádí, tak se před rezervací zeptejte. Výlet BusTravel, od ~199 €, dává asi hodinu, aniž by stranu uvedl. Sloupy rámují i Litlanesfoss pod Hengifossem, o kterém píšeme v článku vodopády na cestě do kaňonu Studlagil. Plošiny a břeh řeky porovnává článek túra kaňonem: východní, nebo západní břeh. K samotné procházce si přečtěte, co si obléct a vzít s sebou ke kaňonu, a ke zbytku kraje další výlety po východním Islandu.